Prvních sto kilometrů ranního výjezdu je čistá euforie. Motor přede, vzduch je svěží a vy máte pocit, že byste takto mohli jet až na konec světa. Jenže kolem čtvrté odpoledne, když se Slunce opírá do plexiskla a do cíle zbývá dalších dvě stě kilometrů, se situace mění. Ramena tuhnou, v kříži se ozývá tupý tlak…
